Hlavní

Richard Russo

05.03.2020

Žijeme ve světě, kde válka číhá za rohem

Populární americký spisovatel Richard Russo (*1949) přislíbil účast na Festivalu spisovatelů Praha 2020. „Šance je…“ (Chances Are...), tak zní titul jeho nejnovějšího románu o osudu, a tak i my snad můžeme říct: Šance – naděje tady je, že se 30. ročník festivalu uskuteční, s Richardem Russoem jako...

celý článek


Ukázky

25.02.2020 | redakce

Mary Heimann a její Československo: Stát, který zklamal

Američanka Mary Heimann (1962) vzbudila svou knihou Czechoslovakia: The State That Failed (2009) pozdvižení mezi historiky i českou veřejností. Na Československo pohlíží coby historička prizmatem nenaplněných demokratických ambicí, které stály u jeho zrodu, a příčinu jejich nenaplnění vidí – mimo jiné – v českém nacionalismu. V České republice knihu uvedla na Festivalu spisovatelů Praha v roce 2013 u příležitosti diskuzí k 95. výročí Pittsburské dohody, letos konečně vychází v havlíčkobrodském nakladatelství Petrkov.

 

Ve své práci původně přeložené jako Československo: Stát, který selhal – knize doslova „nabité dynamitem“ – pitvá čtyřiasedmdesátiletého nebožtíka ostrým skalpelem, který se nevyhýbá spletencům demokracie, fašismu, diktatury, nacistické okupace, komunistické vlády, sovětské invaze a posléze ani konečnému vytvoření samostatné České republiky a Slovenska. Ačkoliv řada nakladatelů měla o vydání knihy zájem, pokaždé když s autorkou uzavřela domluvu, byť jen ústní, od chystaného vydání knihy upustila. Proto je třeba potrhnout počin nakladatelství Petrkov, které se nakonec vydání kontroverzní publikace ujalo a překlad svěřilo Zdeňku Hronovi. Možná by stálo za to, kdyby nakladatel vysvětlil proč nyní nese kniha v češtině název Československo: stát který zklamal, oproti původnímu "stát, který selhal", protože ten, který selhal, nemusí ještě nutně zklamat.

 

mary_heimann

 

Historička Heimann už mnohokrát upozorňovala, že se nejedná o kontroverzní pojetí dějin a vysvětlovala proč. Název knihy Czechoslovakia: The State That Failed měl zároveň upozorňovat na tři různé věci. Především užití pojmů „state“ a „Czechoslovakia“ napovídá, že námětem knihy spíše než národ či národy je stát, státní zřízení a že se v ní nepředkládají dějiny českého a slovenského národa, nýbrž Československa. Dále podtitul „the state that failed“ ohlašoval, že kniha není koncipována jako pouze chronologicky uspořádaný sled vybraných politických událostí, ale jako pevně skloubené tvrzení či téze. A konečně užití pojmu „failed“ čtenáře upozorňovalo, že výklad dějin československého státu obsažený v knize nebude čechostředným líčením československé výjimečnosti, jaké už svět dávno zná, ale ostře revizionistickou kritikou takové konvenční shody."

 

Ukázka z knihy

 

S pomocí svého starého ochránce Charlese Cranea se Masaryk dostal na listinu hostů oběda, který se konal v Bílém domě u příležitosti diskuze na téma, zdali by Spojené státy měly provést vojenskou intervenci na Sibiři. Účast na obědě mu vynesla privátní rozhovor s prezidentem Wilsonem, který proběhl 19. června 1918; následoval dopis americkému ministru zahraničí, v němž Masaryk nepokrytě naznačoval, že by mu mělo být uděleno politické pověření jakožto vůdce „Čecho-slováků", neboť, „ačkoliv měl k dispozici tři armády, jednu bojující na ruské, druhou na francouzské a třetí na italské frontě" a byl „pánem Sibiře a půlky Rusi", „ve Spojených státech byl stále formálně pouhou soukromou osobou". Britové mezitím požádali Beneše, aby nechal české jednotky na Sibiři, a oznámili mu, že vláda Jejího Veličenstva je připravena uznat Čecho-slováky za spojence. Předseda francouzské vlády Georges Clemenceau zašel ještě dál a slíbil Benešovi, že jeho vláda zajde „tak daleko, jak to bude nutné", aby dostala své jednotky zpět na západní frontu. Beneš vycítil zoufalství Francouzů a výhody patřičně využil: začal po nich požadovat řadu vyjádření a deklarací, a to včetně těch, která by hlásala, že „Čecho-slováci jsou svobodní již po staletí", a explicitně by vyjadřovala slib, že „Slováci budou sjednoceni s Čechy do společného Česko-slovenského státu", který by „sestával ze čtyř [sic] historických provincií Čech, Moravy, rakouské části Slezska a Slovenska" (Slovensko samozřejmě součást historických zemí Koruny české nikdy netvořilo).

Dne 29. června 1918 obsadily československé vojenské jednotky Vladivostok, který předtím okupovali bolševici, čemuž se ve světovém tisku věnovala značná pozornost. Francouzský ministr zahraničí okamžitě reagoval a poslal Benešovi všechna usnesení a formulace, které požadoval (včetně oné podivné zmínky o Slovensku jako jedné ze „čtyř historických provincií"). Nejvyšší válečný soud byl zavalen zprávami z tisku o „kurážných a galantních Češích" a oznámil prezidentu Wilsonovi, že intervence Spojenců na Sibiři za účasti českých jednotek se stala „neodkladnou a nutnou záležitostí".

Široká, sympatizující spojenecká publicita, které se legiím dostávalo, byla společně s francouzským závazkem zasadit se o nějakou formu česko-slovenské nezávislosti první viditelnou známkou toho, že Masarykovy grandiózní naděje na vytvoření většího, nezávislého poválečného českého království měly reálný politický základ. Dne 13. července 1918 oživil Karel Kramář v Praze Národní výbor, což byla skupina třiceti osmi českých poslanců, kterou vedl on sám společně s Václavem Klofáčem, Antonínem Švehlou a Františkem Soukupem, vůdci politických stran mladočechů, národních socialistů, agrárníků a sociálních demokratů. Poprvé tak rakousko-české politické smýšlení, jak jej formálně představovali zvolení zástupci sdružení v Národním výboru, podpořilo masarykovsko-benešovský tým tím, že vyhlásilo podporu myšlence vytvoření „nezávislého československého státu s vlastní vládou, na vlastním území a s vlastní suverenitou".

Z anglického originálu Czechoslovakia: The State That Failed (Yale University Press, 2011) přeložil pro Festival spisovatelů Praha Richard Olehla. 

stát který zklamal

O autorce

Mary Heimann se narodila roku 1962...

celý článek


Recenze

Edna O'Brien

25.02.2020| redakce

Edna O'Brien: Dívka (Girl)

Jedna z nejvýraznějších osobností irské literatury 20. století Edna O’Brien vydala román s názvem Girl (Dívka). Trauma unesených nigerijských školaček v roce 2014 ji inspirovalo k napsání tohoto pozoruhodného románu.

celý článek

Edna O'BrienFoglarova značka v PrašiněDavid Zábranský


Aktuální

  • 03.03.2020 | Josef Brož

    Zimní návraty za čáru komplexů. Po stopách svých otců: mezi realitou a literární fikcí

    Stojí komplexy za literaturou? Zimní návraty dvou autorů, Régise Jauffreta a Iegora Grana, jsou vedeny snahou napsat „vše o svých otcích“. Oba jdou ale ve svých románech mnohem dále než po stopách Oidipovského komplexu, nicméně ten komplex oba bravurně překonávají.

  • 25.02.2020 | Václav Dušek

    Bodláky Václava Duška: Přátelská plavba močálem bílým, podél černých skal

    Únor bílý, strany sílí, a voliči šílí. Chlapácké stranické mrzké žvásty, pohrůžky, nechutné sliby, rozhádky předních otupených stranických špiček, minimální vzdělanost a rozhled žížalí, břity obroušené nemohoucností bez obalu nastolit směřování společnosti v časech úporně bezduchých; zbrojíme s velkorysostí obrů, bezhlavě nakupujeme za ceny nepřiměřené, slibujeme zůstat po boku bratří, cvičíme usilovně, konáme mezinárodní dobrodiní i tam, kde o nás údajně nestojí. Mír nastolený za pomoci zbraní a násilí není přitažlivý – leda pro bezmozky z civilních kádrů, i poplašených tetek, které dobroúmysly vaří v kontaminované vodě.

  • 20.02.2020 | Šimon Kozák

    Liberální demokracie na kraji útesu

    Arnon Grungerg, nizozemský spisovatel žijící v New Yorku, patří v současnosti k významným světovým spisovatelům, ale je ceněn i jako novinář, právě pro svou schopnost se infiltrovat do různorodých prostředí. Jsou známy jeho reportáže z Guantánama nebo z válkou strádajícího Afgánistánu. Nyní se v Guardianu zaměřil na nebezpečí všeobecného zobecňování a přijímání generalizačních předsudků. Jeho objektivní nadhled se opět vyznačuje letitými zkušenostmi v roli novináře. Článek nejen že zaujme fakty, ale i příběhem.

  • 24.01.2020 | Josef Brož

    Láska v čase #MeToo dorazila i do literární Francie. V pasti skončil spisovatel Matzneff

    Láska v čase #MeToo dorazila i do literární Francie. V pasti skončil spisovatel Matzneff. Jak chytit pedofila? Zdá se to být nakonec snadné. Stačí o něm něco napsat. Zavřít ho prostě do knihy. Přesně tak, jak to udělala Vanessa Springora, jedna z údajných obětí pedofilních her spisovatele Gabriela Matzneffa. A skandál je na světě!

  • 09.01.2020 | redakce

    Oznámení vzniku neformáního sdružení „3P“

    Jako reakce na snižování podpory města literatuře vzniklo nové neformální sdružení. Co znamenají 3P?

  • 13.12.2019 | Aneta Honzková

    Olga Tokarczuk aneb skutečnost je jen úhel pohledu

    Olga Tokarczuk, jméno současné nejčtenější polské autorky, není cizí ani českým čtenářům a dalece přesahuje hranice svého státu. Temperamentní spisovatelka narozená roku 1962 má za sebou řadu úspěchů, těmi nejvýznamnějšími je letos udělená Nobelova cena za rok 2018 či prestižní Man Bookerova cena za knihu Běguni (2007), kterou získala jako první polská autorka vůbec. Stala se silnou součástí polské kulturní scény, ale co víc, jako čtená spisovatelka si dobře uvědomuje, že k její roli nepatří jen psaní. Všechny myšlenky ve svých dílech zároveň potvrzuje ve společenském životě, nebojí se vyjadřovat ani k palčivým otázkám politiky, feminismu, integrace menšin či týrání zvířat. 

  • 13.12.2019 | Josef Brož

    Dobrá literární dynamika: Samice medvěda a levharta jsou odvážnější než ostatní samice!

    Zvolna se uzavírá podzim, za chvíli budou Vánoce. I ve Francii. Než vypukne literární zima, ohlédněme se za posledními autory a tématy, jež provázelo tolik sledované období, od srpna do listopadu, známé jako „entrée littéraire“. Tentokrát bilančně počtvrté a naposledy.

  • 27.11.2019 | Josef Brož

    Nesmrtelná Saganová

    Dá se číst román i se zavřenýma očima? Těžko. Událostmi letošního literární podzimu ve Francii jsou především pravidelné ceny. Prestižní, medializované, často hrají roli i ty méně známé. Některé jména, jež literární ceny dostávají, svou slávu takto získávají. Jiná se ozývají i ze záhrobí.

  • 26.11.2019 | Josef Brož

    Goncourtova cena pro Jean-Paula Duboise

    Letošní Goncourtova cena, podobně jakož i jiné roky, přinesla překvapení. Hlavním oceněným se nestala Amélie Nothombová, ani Yann Moix, který byl ještě v létě považován za černého koně této nejprestižnější francouzské literární ceny. Tím konečným šťastlivcem se stal Jean-Paul Dubois.

  • 25.11.2019 | Josef Brož

    Rentrée littéraire přináší překvapení

    Chcete číst nového Moixe, starou Saganovou nebo staronového Hollanda? Každý podzim francouzského „rentrée littéraire“ překvapení. Literatura, jež se již dávno stala součástí mnoha tržních spekulací a triků, zůstává i nadále ve Francii ostře sledovanou záležitostí. 

  • 11.11.2019 | redakce

    Pavel Brycz se účastnil Evropského literárního festivalu v Tokiu

    Od 2. do 4. listopadu 2019 se v Tokiu pořádal již 3. ročník Evropského literárního festivalu. Akce se zúčastnila řada významných spisovatelů, mezi které patří například Jonas Jonasson z Finska či Thomas Brussig z Německa. Českou republiku na festivalu zastupoval spisovatel, publicista a textař Pavel Brycz.

  • 06.11.2019 | Natálie Bartlová

    Nona Fernández: Velký vtip

    Pohled z Chile, které se v posledních týdnech zmítá v celonárodních protestech kvůli zvýšenému jízdnému za metro, vzrůstající nerovnoprávnosti, vysokým životním nákladům a privatizaci. 

  • 20.09.2019 | redakce

    Zemřel Graeme Gibson, partner Margaret Atwood

    Margaret Atwood postihla bolestná zpráva: Graeme Gibson, spisovatel a autorčin manžel, zemřel 18. září 2019. Manželé spojoval společný zájem, a tím byla literatura. Gibson napsal také řadu knih a v roce 2008 navštívil Festival spisovatelů Praha.